Československo od 1918 po 20. léta

Vznik Československa

V roce 1918 bylo zřejmé, že Rakousko-Uhersko již není schopné své existence a že dojde k jeho rozpadu. Uvažovalo se, že by se R-U rozpadlo na řadu menších států. Jedním z nich mělo být i Československo.

Vznik československého státu připravovali v zahraničí (v Anglii, v USA) Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik (byl to Slovák), kteří v Londýně vytvořili prozatímní československou vládu.

18. 10. 1918 Masaryk v hlavním městě USA ve Washingtonské deklaraci veřejně prohlásil vznik nezávislého a demokratického státu československého.

Doma na českém území vznik nového státu připravoval Národní výbor československý, který vedl politik Karel Kramář.

28. 10. 1918 se v Ženevě sešli zástupci Národního výboru československého a členové prozatímní vlády, aby společně dohodli konkrétní kroky nutné ke vzniku nového státu. Šlo o první společnou schůzku českosl. politiků působících v zahraničí se svými kolegy působícími doma.

Ve stejný den, tj. 28. 10. 1918, se mezi českým lidem roznesla zpráva, že R-U přijalo mírové podmínky a že se monarchie rozpadá. Pět politiků, kteří byli členy Národního výboru československého a kteří se neúčastnili ženevské schůzky, zasáhlo do této zmatené a nejisté situace. Tito politici zvaní jako „mužové 28. října“ (Alois Rašín, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, František Soukup, Vavro Šrobár) vyhlásili 28. 10. 1918 na domácím území v Praze vznik samostatného československého státu. Zákony z doby Rakouska-Uherska měly zůstat prozatím v platnosti. „Mužové 28. října“ připravovali přesun státní moci z rukou bývalé habsburské monarchie[1] do rukou nově vzniklého demokratického státu.

            Musíme se uvědomit, že v této době, v říjnu 1918, ještě stále trvala první světová válka, která skončila až 11. listopadu 1918, když Německo kapitulovalo.

Teprve až 14. listopadu byli Habsburci definitivně svrženi z trůnu.

            Bylo rozhodnuto, že nový československý stát bude mít formu republiky, ne monarchie. Prvním prezidentem byl zvolen Tomáš G. Masaryk, prvním předsedou vlády se stal Karel Kramář.

 

 

Územní rozsah Československa

Do nově vzniklého státu patřily tyto země:

1)      země zvané od dob císaře a českého krále Karla IV. jako „Koruna česká“, kterou tvořily Čechy, Morava, Slezsko.

2)     Slovensko – v Rakousku-Uhersku bylo součástí uherských zemí na rozdíl od Čech, které patřily k rakouské části. Slováci se přidali k myšlence společného státu s Čechy na základě podobnosti jazyka. Slovensko bylo příliš malé, aby vytvořilo vlastní samostatný stát. 30. 10. 1918 se slovenští politici v Martinské deklaraci veřejně vyslovili pro společný stát Čechů a Slováků.

3)      Podkarpatská Rus – stejně jako Slovensko i Podkarpatská Rus patřila k uherské části habsburské monarchie. O Podkarpatskou Rus mělo zájem i Maďarsko, většina Rusínů si však přála být součástí ČSR. V roce 1919 bylo toto území nakonec přičleněno na Versailleské konferenci k ČSR.

 

Státní symboly ČSR

1) Státní hymna – Kde domov můj – z divadelní hry Fidlovačka. Autorem textu je Josef Kajetán Tyl, hudbu složil František Škroup.

2) Státní znak ČSR

 

Národnostní složení v Československu

V nově vzniklém státě měli národnostní převahu Češi a Slováci. Původní myšlenkou bylo vytvořit národní stát Čechů a Slováků. Tuto ideu ale narušovaly národnostní menšiny žijící u hranic státu.

1)      Německá menšina – žila v pohraničí nově vzniklého státu. Čeští Němci nesouhlasili se vznikem ČSR, nelíbilo se jim být součástí českého státu. Vytvořili na území ČSR 4 provincie (na severní Moravě, v severních Čechách, v jižních Čechách, na jižní Moravě), které se chtěly od ČSR odtrhnout. Jejich přáním bylo stát se součástí Německa nebo Rakouska. Československo zasáhlo proti těmto německým snahám o osamostatnění vojensky a vyslalo do pohraničí armádu. Provincie s německým obyvatelstvem zůstaly nakonec součástí ČSR.

2)      Polská menšina – Poláci žili nejvíce na Těšínsku, o které však mělo zájem i Polsko, Polsko toto území žádalo celé. Spor mezi ČSR a Polskem o Těšínsko byl vyřešen rozdělením území na polskou a československou část. Také město Těšín bylo rozděleno mezi oba státy.

3)      Maďarská menšina – Maďaři žili na jižním Slovensku při maďarských hranicích.

4)      Rusíni – žili na Podkarpatské Rusi.

Mezi další národnosti, které byly v Československu zastoupeny, byli Židé a Romové.

 

Československá armáda a nastolení československé suverenity

Když vznikl z R-U samostatný československý stát, neměl své vlastní vojsko. Armáda byla velmi potřebná zejména ve chvílích, kdy se okolní státy snažily získat pohraniční oblasti. Byl to např. případ 4 německých provincií a Těšínska, kde byl vojenský zásah nutný pro udržení celistvého území ČSR.

Československá armáda se formovala rychle, její základ tvořily dobrovolnické jednotky, kde se uplatnili sokolové a členové československých legií (v 1. světové válce bojovali v zahraničí na straně Dohody).

Kromě Těšínska a německých provincií musela československá armáda zasáhnout i na východě území, kde velká část moci byla v maďarských rukou. V Maďarsku se v roce 1919 dostal k moci levicově orientovaný politik (příznivec bolševismu) Béla Kun, který na Slovensko poslal své vojsko. Část Slovenska byla obsazena, vznikla tam pod maďarský dohledem slovenská republika rad. Československé armádě se nakonec podařilo dosáhnout toho, že Maďaři byli donuceni slovenské území vyklidit. Československá suverenita byla obhájena.

Hospodářská a sociální situace ČSR

            V době, kdy ještě trvalo R-U, patřily české země mezi hospodářsky nejvyspělejší státy habsburské monarchie.

            Vznik ČSR provázelo nadšení, záhy se ale objevily problémy, které byly spjaty s hospodářskou zaostalostí Slovenska a Podkarpatské Rusi.

            Válka ovlivnila život obyčejných lidí. Přetrvával velký nedostatek základních životních potřeb – maso, mléko, mouka. Byl nedostatek oblečení a obuvi. Společnost se snažila tuto kritickou situaci řešit prosazováním radikálních sociálních opatření.

Problémy se objevovaly také v lístkovém systému (rodiny dostávaly lístky na základní potraviny). Lístkový systém byl narušován činností šmelinářů, kteří prodávali nedostatkové zboží na černém trhu velmi draze.

Vláda do této špatné hospodářské a sociální situace zasáhla četnými reformami:

1)      byla zavedena podpora v nezaměstnanosti.

2)      byla omezena práce žen a dětí.

3)      byla provedena pozemková reforma – byla zabavena půda nenárodní šlechtě, tato půda byla rozdělena mezi sociálně slabé vrstvy.

 

Politická situace ČSR

            Stejně jako dnes, tak už od vzniku ČSR se moc ve státě dělí na 3 složky:

1)      soudní – staraly se o ni soudy.

2)      výkonná – reprezentoval ji prezident a vláda.

3)      zákonodárná – byla v rukou parlamentu.

Parlament vznikl z Národního výboru československého (viz str.1) a v prvních letech existence ČSR nesl název Revoluční národní shromáždění.

Prvořadým úkolem parlamentu a vlády bylo připravit svobodné a demokratické volby. V roce 1919 se konaly volby do obecní samosprávy. O rok později byly vypsány volby do parlamentu.

Do voleb zasáhly následující politické strany:

1)      agrární strana – jejími členy byli Švehla a Udržal, podporovalo ji zejména venkovské obyvatelstvo.

2)      Československá sociální demokracie – v jejím čele stál František Soukup, voliče měla tato strana mezi dělníky.

3)      Edvard Beneš stál v čele Československé národně socialistické strany, podporu nacházel u živnostníků a řemeslníků.

4)      Československou národní demokracii podporovali podnikatelé, úředníci a inteligence. Členy této strany byli K. Kramář a A. Rašín.

5)      Nábožensky smýšlející občané dávali své hlasy Lidové straně, kterou vedl Jan Šrámek.

6)      Slovenská ludová strana byla katolicky orientovaná a sdružovala Slováky, kteří se chtěli od ČSR odtrhnout a vytvořit samostatný stát. Členy této strany byli Andrej Hlinka a Jozef Tiso.

 

Parlamentní systém ČSR a ústava

            1920 se konaly volby do parlamentu, který se od této doby nazýval Národní shromáždění. Parlament měl dvě komory:

1) Senát – měl 150 členů, kteří byli voleni na 8 let, volit je mohli občané starší 26 let

( aktivní volební právo – má právo volit, pasivní volební právo – má právo být volen)

2) Poslanecká sněmovna – měla 300 členů, jejich volební období bylo 6 let, lidé je mohli volit od 26 let.

Úkolem parlamentu bylo přijetí ústavy.

Ústava je základní zákon státu. Československá ústava byla přijata 29. 2. 1920 (přestupný rok), zaručovala základní občanská práva a práva menšin. Zaručovala také zvláštní správu Podkarpatské Rusi.

 

Pětka

            Už od roku 1920 se o nejdůležitějších věcech nerozhodovalo přímo v parlamentu, ale rozhodující slovo měl mimoparlamentní orgán zvaný Pětka. Tvořili ji představitelé 5 nejsilnějších politických stran – agrární, sociálně demokratické, národně socialistické, národně demokratické a lidové. Úkolem Pětky bylo, aby se politické strany dohodly a podle této dohody pak hlasovaly v parlamentu.

 

Vztahy mezi Čechy a Slováky

            Když v roce 1918 vzniklo ČSR, mělo jít o národnostní stát Čechů a Slováků. Podle idey čechoslovakismu Češi a Slováci tvořili jednu národnost, která však měla dvě větve, českou a slovenskou.

            Na Slovensku byl velký nedostatek inteligence. Proto tam přicházeli čeští úředníci a učitelé a inteligence a vychovávali novou generaci slovenských vzdělanců. Na Slovensku se zakládaly nové střední školy a univerzita v Bratislavě.

Ze Slováků se tak postupně stával svébytný národ. Češi to však nedokázali rozpoznat a nedokázali upravit státoprávní vztahy se Slovenskem určitou formou autonomie. Nelze se tedy divit, že část slovenské politické reprezentace, kterou vedl A. Hlinka, odmítla čechoslovakismus a žádala slovenskou samostatnost. Separatistické snahy Slováků nakonec vyústily v roce 1938 k odtržení Slovenska od ČSR a vzniku samostatného slovenského státu. Ze zbylých českých zemí v té době vznikl Protektorát Čechy a Morava.