Habsburská monarchie za Josefa II.

Když v roce 1780 Marie Terezie zemřela, nastoupil na její místo syn Josef II., který však už za jejího života byl jejím spoluvladařem a také císařem SŘŘ.

            Josef stejně jako jeho matka vládl v duchu osvícenského absolutismu. Ještě více než ona vydával reformy.

            Toleranční patent – 1781

-         zaručoval náboženskou svobodu v habsburské monarchii

-         kromě katolického vyznání i možné uznávání protestantských církví (luteránství, kalvinismus)

-         Židé nemuseli být viditelně označeni, mohli mít své školy

-         asimilace romského obyvatelstva

-         školství zbavil vlivu církve, rušil kláštery – proměnil je na kasárny, nemocnice a chudobince.

Zrušení nevolnictví – 1781

-         poddanství a robota zachovány, ale poddaní byli osobně svobodní = mohli se stěhovat, ženit a vdávat, posílat děti do učení bez souhlasu vrchnosti.

-         okusil se také o daňové zrovnoprávnění poddanského a šlechtického majetku, ale uvedení do praxe zastavila Josefova smrt.

Centralismus

-         zrušil městskou samosprávu, zavedl magistráty – stát je kontroloval

Soudnictví

-         zrušil trest smrti

Po smrti Josefa nastoupil na trůn jeho bratr Leopold II., který odvolal zamýšlenou Josefovu daňovou reformu.

 

Josef II. a české země

            Josef II. v roce 1781 dal lidem možnost vybrat si víru. Církev českobratrská však nebyla trpěna, v českých zemích si museli bratříci zvolit luteránství. Většina obyvatel však zůstala u katolické církve.

            Josef II. při svých reformách rušil kláštery. Ty byly od středověku nositeli kultury a vzdělanosti. Z nich dělal kasárny, nemocnice a chudobince.

 

Osvícenství v Čechách

V 70. letech 18. století vznikla v Praze soukromá Česká učená společnost, která se zabývala českými dějinami a českým jazykem. Významným učencem byl Josef Dobrovský a František Martin Pelcl.

 

Počátky českého národního obrození

            Cílem reforem Marie Terezie byl centralismus = sjednocení všech zemí habsburské monarchie. Jednotícím dorozumívacím jazykem ve všech částech monarchie měla být němčina. Ten, kdo chtěl být úředníkem, musel znát němčinu. Docházelo tak postupně k poněmčování státní správy, školství i veřejného života. Proti tomu se bouřila česká inteligence, která chtěla povznést český jazyk.

            Rostl zájem o českou literaturu a české noviny, které začal jako první vydávat Václav Matěj Kramerius. Vedle novin založil Kramerius i nakladatelství a knihkupectví s názvem Česká expedice.

            Češi se v této době dočkali i prvního českého divadla – Vlastenecké divadlo zvané Bouda, které stálo na Koňském trhu – dnes Václavské náměstí.