První Lucemburkové na českém trůně

Po vymření Přemyslovců v roce 1306 se hledal vhodný kandidát na prázdný český trůn. Ve hře zůstaly sestry Václava III., Anna a Eliška. Anna se provdala za Jindřicha Korutanského, ten však byl po krátké době kvůli neschopné vládě vyhnán z Čech.

Církevní hodnostáři našli Elišce Přemyslovně za muže Jana Lucemburského, syna římského císaře. V den svatby měl ženich pouze 14 let, Eliška byla o 4 roky starší.

 

Jan Lucemburský

Vyrůstal na francouzském královském dvoře, v Čechách mu vše připadalo cizí, postupně ztratil zájem o českou politiku, správu království přenechal šlechtici Jindřichu z Lipé. Jeho nepřítomností byl oslaben vliv královské moci v českém státě.

Často se zdržoval v zahraničí, účastnil se válečných tažení a rytířských turnajů. Říkalo se mu král cizinec. Zahynul v roce 1346 v bitvě u Kresčaku, když pomáhal Francii proti Angličanům ve stoleté válce.

 

Karel IV.

Byl to nejstarší syn Jana a Elišky, u křtu dostal jméno Václav. V dětství byl poslán na výchovu ke francouzskému dvoru, kde přijal podle svého kmotra u biřmování jméno Karel. Do vlasti se vrátil až po 10 letech.  Ještě za života otce působil jako markrabě moravský. Opíral se o církev – 1344 dal povýšit pražské biskupství na arcibiskupství, 1. arcibiskup Arnošt z Pardubic byl jeho přítel.

Po otcově smrti se stal Karel IV. českým králem, dal zhotovit novou českou královskou korunu.

Karel rozšířil území českého státu, toto soustátí se nazývalo Koruna česká. Byl nazýván Otec vlasti. 1355 byl Karel korunován římským císařem.

 

Zakladatelské počiny Karla IV.:

• Karlův most
• Karlštejn
• Karlova univerzita
• Nové Město pražské
• Nový královský palác na Pražském hradě
• Chrám sv. Víta

 

Karel VI. byl čtyřikrát ženatý:

1)      Blanka z Valois

2)      Anna Falcká

3)      Anna Svidnická

4)      Eliška Pomořanská – byla silná, ohýbala ocel (viz. Noc na Karlštejně)