Reformace a rekatolizace

Reformace a protireformace

 

Reformace

Reformace je snaha reformovat církev. Byla namířena proti bohatství a světské vládě církve.

Základní myšlenky reformace:

- návrat k čisté podobě křesťanství

- důraz na boží slovo

- spása lidí závisí na jejich vůli

- důraz na osobní upřímnou víru

Reformace má své počátky u Jana Viklefa v Anglii a Jana Husa v Čechách.

 

Martin Luther

Proti neřádům v církvi vystoupil německý mnich Martin Luther, který své návrhy na zlepšení církve přibil v roce 1517 ve formě 95 tezí na vrata kostela ve Wittenberu. Papež ho za to prohlásil za kacíře a uvalil na něj klatbu. Luther ale spálil dokument, v němž ho papež prohlásil za kacíře.

Luther přeložil bibli do němčiny.

Z jeho učení vzniklo nové náboženství luteránství.

 

Jan Kalvín

Působil ve Švýcarsku, inspiroval se Lutherovým učením. Město, kde žil, chtěl proměnit v dokonale společensky uspořádané. Významná byla Kalvínova myšlenka o predestinaci = předurčení – člověk je už od narození předurčen ke spasení nebo zatracení.

Podle jeho učení vzniklo nové náboženství - kalvinismus.

 

Protireformace = rekatolizace

Protireformace je snaha katolické církve o vlastní změnu k lepšímu. Do italského Tridentu byl svolán církevní koncil, který zasedal od 1545 – 1563, měl docílit:

- odstranit prodej odpustků

- zajistit větší kázeň duchovních

Pomocníkem rekatolizace byl nově založený jezuitský řád – založil Ignác z Loyoly.